Ve věku 78 let odešel Jiří Bartoška, charismatický herec s nezaměnitelným hlasem a dlouholetý prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Zpráva o jeho úmrtí zasáhla nejen filmovou komunitu, ale i širokou veřejnost, která si ho oblíbila pro jeho herecké umění i osobitý šarm. Držitel dvou Českých lvů podlehl dlouhému boji s rakovinou, s níž se statečně potýkal posledních jedenáct let.
Smutnou událost potvrdila mluvčí MFF Karlovy Vary Uljana Donátová.
Přestože v posledních letech byl Jiří Bartoška neodmyslitelně spjat s karlovarským festivalem, kde působil jako jeho prezident, jeho umělecké kořeny sahají hluboko do divadelního světa. Sám o divadle s láskou prohlašoval: „Doma jsem v divadle.“ Cesta k herectví pro něj přitom nebyla přímá. Po neúspěšném pokusu o studium kunsthistorie se věnoval výuce výtvarné výchovy. Až na radu přátel se přihlásil na brněnskou JAMU, kde se setkal s řadou budoucích hereckých hvězd, jako byli Dagmar Veškrnová, Bolek Polívka či Eliška Balzerová.
Po studiích krátce působil v Divadle na provázku v Brně. V roce 1973 se s Karlem Heřmánkem a Pavlem Zedníčkem přesunul do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde zazářil v roli Jakuba ve hře Jakub a jeho pán. Pražskému publiku se představil v Městských divadlech pražských a později v Divadle Na zábradlí, kde působil až do rozpadu původního souboru na počátku devadesátých let. Ztvárnil zde mnoho významných rolí, včetně krále v Hamletovi, Ivana v Bratrech Karamazových či Macbetha. Hostoval také v Národním divadle v představeních Úklady a láska a Aristokraté.
Ačkoliv divadlo pro něj znamenalo mnoho, největší popularitu mu přinesla filmová plátna. První film natočil sice až ve svých osmadvaceti letech, ale role lovce Sokola v trilogii Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu z něj okamžitě udělala idol mnoha diváků. Následovala bohatá filmografie čítající více než sedm desítek rolí. Zahrál si širokou škálu postav – svůdníky, milovníky, básníky, ale i drsné banderovce, faráře, lékaře či šlechtice. Za svůj výkon ve filmu Všichni moji blízcí získal Českého lva. Diváci si ho pamatují i z oblíbených televizních seriálů osmdesátých let, jako byla Sanitka, Cirkus Humberto či My všichni školou povinní. Kromě herectví se věnoval také dabingu a producentské činnosti, podílel se na vzniku filmů Všichni moji blízcí a Babí léto.
Po období zlepšení zdravotního stavu se Jiří Bartoška opět vrátil k herectví a v posledních letech zazářil v hlavních rolích komedií Teorie Tygra a Zbožňovaný.
Díky svému talentu a charismatu patřil Jiří Bartoška po dlouhá léta k nejoblíbenějším hercům v České republice. Média ho často označovala za „českého Delona“ či „erotický symbol“. Jeho soukromý život byl přitom stabilní a bez skandálů. Celý život prožil po boku své manželky, archeoložky Andrey, o které s láskou říkal, že je „výhrou v loterii“. Společně vychovali dceru Kateřinu a syna Janka. Na otázky ohledně své popularity u žen odpovídal s humorem: „Měl jsem prostě metr osmdesát, černé vlasy a ve svých rolích jsem nikdy neopouštěl těhotné ženy a nekopal do psů. Tak si lidi řekli, že budu asi charakterní, férový člověk.“
Kromě herectví byla pro Jiřího Bartošku zásadní i jeho práce pro karlovarský filmový festival. V jeho čele stál přes tři desetiletí a společně s uměleckou ředitelkou Evou Zaoralovou, která rovněž nedávno zemřela, dokázali festival vrátit mezi světovou špičku. V roce 2017 obdrželi společně Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii. Odchod Jiřího Bartošky je pro českou kulturu nenahraditelnou ztrátou.
